A tak jsem si založil blog, po pár týdnech sebral odvahu a začal psát. Vzhledem k šíři svých zájmů jsem nevěděl, čím začít a tak jsem vypálil jen tak od boku pár témat. Přitom jsem postupně začal číst další blogy i diskuze a poznávát místní komunitu bloggerů. Kdo je blogger a kdo jen přispívá do diskuzí. Jako v jiných společenstvích se učím místnímu jazyku – RB (není to Rada bezpečnosti), RV, ID,MM, JB… Poznávám místní „exoty“ a jejich typické reakce v diskuzích. Zjišťuji bohatost a šíři témat, kterou jsem nečekal. Široké názorové spektrum, které mi umožňuje vidět konkrétní témata z mnoha různých stran a poopravit či rozšířit názor svůj. Těším se na Zdeňkovo Vyhnání z ráje – zdalipak v něm bude mít hlavní roli místní Šér Chán, byť Mauglí zrovna není v dohledu? Snad současný pozitivní pohled bude převažovat i po roce či dvou, až zdejší prostředí poznám více.
Někteří bloggeři téměř shodně vyjádří můj pohled, až si říkám, zda vůbec psát veřejné články. Než si najdu čas vyjádřit k něčemu, co mne zaujalo, většinou se během pár dní tématem zabývá některý ze zdejších autorů. Někdy váhám, zda téma nevzbudí příliš vášní a nedorozumění. Pak jen čtu ostatní blogy. No chce to odvahu a najít si čas na napsání příspěvku…
Rozkvetlé ibišky a další zeleň v mé kanceláři vždy vyrovnají technický svět. Hledím z okna a šedá depresívní oblačná přikrývka mizí. Sluneční svit a modrá obloha coby příslib lepší budoucnosti. Rozhoduji se pokračovat v psaní – vždyť je to jen blog 🙂