Reklama
 
Blog | Honza Hauser

Proč taková otřesná manipulace?

Říkal jsem si, že se k současné mediálně propírané kauze nebudu vyjadřovat. Určitě se v médiích i zde na RB propere vícekrát. Nicméně v jedné internetové diskusi zazněl příspěvek, který vyvolal mé vzpomínky a donutil mne ostřeji reagovat. Proč sebou lidé nechají manipulovat tak, že jsou schopni ubližovat i těm nejbližším?

Zmiňovaný příspěvek líčil manipulaci státní moci, boj proti nepohodlným a vyzníval z něj stesk, že mohl vyrůst nový spasitel. To mne tedy opravdu nadzvedlo. Kolik je zde dalších potencionálních oveček, které mohou být takto využity zdatnými manipulátory? I kdyby kauzy kdokoli využil k upevnění režimu ( v což nevěřím), neomlouvá to hlavní aktéry celého týrání. Jak lehce si najde výmluvy ten, kdo nechce vidět pravdu!

 

Není mi lehko u srdce, když si představím, co asi prožívají chlapci v médiích poslední době hojně zmiňovaní. Vadí mi, že se o kauze tak podrobně píše. Začínám se však přiklánět k názoru, že je třeba aspoň do určité míry o těchto věcech psát. Ale ty otřesné detaily se blíží k bulváru – jsou opravdu nutné?

 

Před mnoha lety jsem se jistou shodou okolností dostal do podobného společenství, které v pozdějších letech dostalo spíše nálepku sekty. Ne nedošlo zde – pokud vím – k žádnému fyzickému týrání, ale psychika některých členů utrpěla značné šrámy. Snažil jsem se s odstupem pochopit, co se odehrávalo v mysli těchto nešťastných lidí a jak tomu předejít.

Reklama

 

Prakticky od dětských let mne zajímá duchovní rozměr života. Jsem přesvědčen, že nestačí pouze racionální a skeptický přístup, a myslím, že současné události a hrozby, před které je lidstvo postaveno, mi dávají za pravdu. Jak tedy hledat rozumnou vyváženost tváří v tvář stresu, napětí a záplavě informací, kterou běžná lidská mysl obtížně zpracovává?

 

Jednou z možností je hledat a najít úspěšné učení, cestu a zcela jí propadnout. Výběr je veliký, jak z tisíce let starých nauk, tak mnoho moderních směrů, hlásajících onu nejlepší a jedině správnou cestu pro vás. V menší míře se můžeme setkat s naukami tolerantnějšími, respektujícími odlišné přístupy. Někdy je ovšem třeba rozlišit, nakolik je tato tolerantnost jen marketingový tah a nakolik je i opravdu praktikována.

 

A zde začíná živná půda pro různé ty guru, vůdce, avatary apod. V podstatě jsou dva základní typy – byť lze samozřejmě najít jemnější dělení, ale to by bylo na jiný článek. Ti, kteří jen chytře využívají svých oveček jako dobrého zdroje příjmů – nauka je pro ně jen nástrojem k získání peněz, neomezené moci a dobrého služebnictva. Druhý typ je přesvědčený o neomylnosti svého poznání, vyvolenosti své – případně někoho jiného z členů. Tento hříšný svět lze vykoupit jedině skrze tyto vyvolené, kteří nastolí ráj na zemi.

 

A zde už jen záleží na tom, jaké zábrany či morální omezení vůdce má. Zda je schopen fyzicky či psychicky týrat druhé a zdůvodňovat nezbytnost utrpení zářnými zítřky. A na záběru svých stoupenců, zda je schopen strhnout celý národ nebo má jen desítky svých oddaných. Do té míry je viditelný často hrůzný dopad jeho páchání dobra.

 

Překvapivé pro mne bylo, jak ovlivnitelnost nemá vůbec vztah ke vzdělání. Vrátím-li se ke své osobní zkušenosti, byla zde přibližně polovina vysokoškoláků. Když jsem se později bavil na toto téma s odborníky, jsou podle jejich výzkumů „odolnější“ v tomto směru spíše humanitně vzdělaní než přírodovědně.

 

Dalším prvkem vytvářejícím závislost je taková ta hra pro tým. Přece nás nepodrazíš, podívej se co je třeba všechno vykonat a Ty nám to chceš ztížit. Tímto jsem si také prošel a jsem rád, že jsem z rozjetého vlaku dokázal vystoupit i se svou rodinou. Většinu členů tohoto společenství jsem znal už dříve a měli jsme dobré vztahy. Ale nešlo to jinak, nemohl jsem souhlasit s utužováním kázně, upevňováním moci „vedení“. Vzrůstaly ve mně obavy, jak budou ovlivněny mé děti. A jen jsem se smutně ohlížel, jak se změnili lidé, které jsem tak dobře znal. A já sám se nevyvaroval několika zakopnutí, kterých jsem pak litoval.

 

Jsem rád, že pokračuji na své duchovní cestě i nadále bez vůdce, který by mi říkal, co mám či nemám konat, co je či není správné. Rád se obohatím názory druhých, ať už pochází z dob dávných či čerstvé současnosti. Ale zodpovědnost mám sám a nebudu ji na nikoho přenášet, byť je to někdy zdánlivě mnohem jednodušší.